Sešlo se nás letos patnáct pilotů těchto malých klenotů, v prostoru klubovny a pergoly pak bylo k prohlédnutí více než čtyřicet malých, ale do detailu vypracovaných letadel. 

 

Pro přehled: Robert Pajas létal s novým Trenérem, jeho syn s polomaketou P-26, Honza Vrba přivezl Ponniera a Curtiss Robin, Michal Křepelka pilotoval Bestiolu, BD-4, Marabu a Kadeta ze stavebnic IGRA, oldtimera na CO2, Ta-Go a P-30, Radek Gregovský přivez krásné Ta-Go, Petr Konopásek naložil pořádnou sbírku – Ta-Go, Bellanku, Piper Vagabound, Fokker D-VIII, Championa a Bohemii B.5, Martin Huk létal s Aerosportem, se kterým také pěkně létal i jeho syn, dále pilotoval Tucano, a jako perličku RC Boeinga P-26, Petr Onemichl přivezl Ta-Go a dvouplošnou Tachikawu, Tomáš Vostradovský Ta-Go a Gibsland GA-8, jeho syn Tomáš Ta-Go, Pavel Dvořák předváděl lety s Bird Dogem a RC Tiger Mothem, Mirek zalétával nové Ansaldo a loňskou DH-5. Honza Drážek přivezl nádherný Po-2 v RC provedení, ostatní jeho modely mi unikly, protože odjížděl dřív. 

 

Dáda Dvořák přinesl celobalsové modely (prototypy pro stavbu na táboře pro mládež) Bellanku, Curtiss Falkon byl letos již v barvě, dvouplošné WACO a P-51 Mustang. Kromě těchhle skvostů jsme předváděli i létání s vystřelovacími modely. Jako připomenutí výročí invaze měl Mustang invazní pruhy. Hlavním letošním programem byl Kamikaze Cup s jednotným typem Ta-Go, což byl speciálně vyvinutý jednoduchý stroj k jednomu účelu – dopravit pumu na cíl, s návratem se nepočítalo. Sešlo se osm sebevražedných speciálů, vesměs krásně zpracovaných, většina byla doplněna o pilota. Zde vynikl Radek Gregovský, který do svého stroje posadil zápasníka sumo. Pravidla byla jednoduchá – přesná stavba podle výkresu, zbarvení kdo co našel nebo vymyslel v japonském stylu – a uletět dvacet vteřin. S podivem bylo, že figurkář Křepelka nestačil vybavit model pilotem, ačkoliv jinak má piloty jako živé. 

 

Létání proběhlo v poklidu, všechny stroje, i když byly zalétány teprve ráno, prokázaly svoje kvality a předepsaných dvacet vteřin překonaly. Jenom Michal Křepelka asi pořádně neposlouchal při předletové přípravě a proháněl svoje stroje 62 a 90 vteřin. Bylo zajímavé, že všechny modely po vytočení svazku (případně dotočení plynu, protože Radek Gregovský do Ta-Ga instaloval CO2 motor) víceméně padaly, klouzání jim nešlo. Petr Konopásek své Ta-Go připravil o křídlo, což ostatní inspirovalo k jeho zavěšení na stěnu na bok. Já jsem se nezúčastnil, protože mi v hospodě nechtěli tágo půjčit, že mají turnaj.

 

Nakonec byl vítězem každý, kdo odlétal aspoň jeden start. Ta-Go už prostě nebylo stavěno na druhý start. Setkání se po všech stránkách vydařilo, každý si mohl vyzkoušet, co jeho model udělá venku, zalétat nové a seřídit starší modely. Na uvážení klubu nechám, zda bylo opravdu nutné nechat shrabat trávu v sobotu, když akce byla naplánována s půlročním předstihem a v pátek na letišti skoro nikdo nebyl. Kličkovali jsme tak mezi jezdícími traktory a je s podivem, že jsme se do traktoru trefili jenom jednou. To hrabání by bylo lepší při soutěži velkých maket, ty jsou na rozdíl od našich modelů řiditelné.

 

Jinak si kluci pochvalovali zázemí klubu a shodli jsme se, že příští desátý ročník by měl být velký. Já jako pořadatel si nemůžu vynachválit takovouhle partu, jakou minimakteráři jsou a navíc s potěšením konstatuji, že nevymřeme, protože Robert, Martin i Tomáš přijeli se syny a ti zdatně poletovali se svými modely, a Mirek přijel s dcerou, pilotující vystřelovací F-84.

 

O akci též psali v Rakovnickém deníku